Nespornou výhodou těchto vozů jsou nižší pořizovací náklady, méně práce a údržby. Na voze není třeba řešit otočné podvozky, takže pro začátek poměrně ideální.

Já se jim však snažím vyhýbat, jako čert kříži (to je také důvod, proč jsem se již dávno nepustil do stavby jednotky E10).

V provozu na mobilní dráze jsou tyto vozy extrémně nepraktické. Je třeba je vždy rovnoměrně zatěžovat. Proto je jejich použití zúženo pouze na řídící, služební a modelové vozy.

Zkušenosti z provozu

Dvounápravové vozy jsou nyní ve vozovém parku dva. Jedná se o vůz 102 a 901 (platné k datu 1. 1. 2023). Na obou vozech jsou použity kuželové silentbloky, jako pružení.

Vůz 102 (řídící) je používám na téměř každé akci. Již několikrát se stalo, že z důvodu velkých nerovností tratě (které jsem nechtěl upravovat, protože lokomotiva, ani lavicový vůz neměli problém a úpravou by se to mohlo změnit) musel být vyřazen z provozu. Na většině akcí však funguje poměrně obstojně. Pouze musí člověk myslet na to, aby si nesedl nad/za zadní nápravu, protože by tím docházelo k odlehčení přední nápravy, a tudíž vykolejením na nerovnostech.

Vůz 901 (lavicový) zapůjčený ze ZŽN je v provozu pouze ojediněle (vůz byl zapůjčen s dohodou o provedení celkové rekonstrukce). I když by se nám kapacitně velmi hodil, jeho provoz není zcela bezpečný. Na voze musí být dobře rozložena váha, má těžiště vysoko a velký rozvor, což v oblouku o poloměru 6 metrů způsobuje velké tření a tím pádem i zatěžování lokomotivy. I když jsou podmínky splněny, tak si vůz občas postaví hlavu a prostě si vykolejí.

Závěr

Nutno dodat, že dvounápravové lavicové vozy si žijí na mobilní dráze vlastním životem. Na stabilní parkové dráze jsou jejich jízdní vlastnosti značně lepší, o čemž vypovídá i jejich poměrně častý výskyt.