Podvozkové vozy jsou obecně pro provoz praktičtější než dvounápravové. Podvozky dávají vozu těžiště níže, možnost se mnohem lépe přizpůsobit trati, umožňují hladší průjezd obloukem a mnoho dalších výhod.

Konstrukce podvozků

Podvozek by měl být robustní, ideálně co nejtěžší. Každá náprava by měla být pružena primárně, celý podvozek pak může být pružen i sekundárně. V nezbytných případech se podvozkové vozy s malým rozvorem obejdou bez pružení úplně. O pružení více na úvodní stránce tohoto článku.

Ideální je na podvozek instalovat "ližiny", po kterých se vůz při potencionálním vykolejení sklouzne a nedojde k "zakousnutí" nápravy do pražců, či k typickému "počítání pražců".

Pokud bude vůz součástí těžší soupravy, je v hodné při projektování podvozků myslet i na umístění brzdového válce, špalíků, či lanka (dle typu brzdy). Více v článku "Brzdění vlaku".

Otáčení podvozku

Podvozek se otáčí kolem již zmíněné středové osy. Pohybuje se po kuličkových jednotkách pro hladké a bezúdržbové otáčení. Také lze nahradit ložisky, či silonovými kluznými deskami, ale výsledek není tak dobrý, a hlavně náročnější na údržbu. Naklápění do dalších os zajišťuje kloubové ložisko, do kterého je v horní části osa uchycena. V kombinaci s pruženými nápravami a rozumně rozloženou váhou vozu se vůz dokáže dokonale přizpůsobit nerovnostem trati.

Umístění podvozků

Podvozky je vhodné umístit co nejblíže ke konci vozu. Zajistí se tím to, že si cestující nebudou sedat za druhý podvozek, čímž by docházelo k odlehčení prvního podvozku, vykolejení, či nadzvednutí celého vozu.